O 3 chatařkách


Byla jednou chudá vdova a měla jen jednu dceru, a té říkali Liduška. A že neměly žádná pole, ba ani jedinou kravičku, živily se co Internet dal. Liduška byla sice velmi hezké a způsobné děvče, ale měla jednu chybu: byla náramně líná. Kdykoli měla usednout k počítači, dala se vždy do pláče, a když ji matka přece k tomu přivedla, nestálo to její surfování ani za řeč.
Jednou to ale matku již omrzelo, i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo venku na tři čtvrti slyšet.
V tu chvíli jela právě okolo královna, a když ten hrozný pláč uslyšela, dala zastavit, slezla z vozu a vešla do chaloupky, neboť se domnívala, že se tam nějaké neštěstí stalo.
A když viděla Lidušku tak žalostně plakat, ptala se jí: "Copak ti je, mé drahé dítě?"
"Ach ouvej, ouvej, maminka mě bila!"
Královna se obrátila k matce a pravila: "Pročpak biješ to ubohé děvče?"
Matka se zarazila a nevěděla, co hned na to odpovědět. Styděla se přiznat, že má tak línou dceru.
"Ach, milostivá paní královno, mám s tou holkou nesmírný kříž, neboť mi nechce nic jiného do ruky vzít nežli tu myš a seděla by tu při Internetu celé dni a celé noci. Dnes jsem se již rozzlobila a dala jsem jí pohlavek, a proto tak náramně pláče."
Královně se to děvče náramně zalíbilo, neboť byla velká milovnice chatu. I pravila k matce: "Já vám povím, matko, když vaše dcera tak ráda kliká, dejte ji mně s sebou, já se o ni postarám. Já mám doma v zámku dosti rychlé připojení; a když bude u mě tak pilná jako doma, slibuji, že toho nebude litovat."
Matka byla tomu ze srdce ráda, a královna vzala hned dceru s sebou a odvezla ji do svého zámku.
Když do zámku přijely, vzala královna Lidušku za ruku a vedla ji do comnat. Ty byly plné kabelů, od podlahy až do stropu, to vám byla krása, všude infra třpyt a optika měkounká jako hedvábí.
I pravila královna k děvčeti: "Buď jen tedy pilná, má zlatá dceruško, a když všechen ten web spředeš, dám ti svého syna za manžela a budeš královnou." (O případné části království nepadlo ani slovo. - pozn. vypr.)
Nato dala královna přinést drahý, překrásný počítač, ten měl klávesnici ze slonoviny vykládané zlatem, myš byla sametová na nefritové podložce, a k tomu velikánský monitor, jehož barvy předčily lesk drahých kamenů jimiž byl posázen, a nechala ji v tam s Internetem samotnou.
Když královna odešla, sedla si Liduška k woknům a dala se do žalostného pláče; vždyť kdyby sto let od rána do večera a od večera zas do rána pilně brouzdala, nedokázala by všechen ten web spříst, co ho bylo!
I seděla tedy a plakala celou noc a druhý den až do poledne a nehnula ani rukou, ani prstíkem.
Když bylo poledne, přišla se královna podívat, moc-li již toho Liduška prošla, postahovala, zaregistrovala či prochatovala, a velmi se tomu podivila, když viděla, že nebylo ještě ani myší hnuto. Liduška se ale vymlouvala, že se jí po jejím modemu nesmírně stýskalo a že pro pláč ani na monitor neviděla.
Královna tomu uvěřila, těšila ji a pravila: "Nestýskej si nic, má dceruško, a buď jen zítra zato pilnější, abys mého syna dostala a byla královnou."
Když odešla, Liduška si zase k woknu sedla, koukala se ven, vzdychala a nedělala nic až do večera, a druhý den zase nic až do poledne.
O poledni přišla královna a podivila se ještě více, a zamračila čelo, když viděla, že se Liduška ještě ani myši nedotkla. Liduška se ale zase vymluvila tím, že jí po tom včerejším velikém pláči náramně hlava rozbolela, a že proto nemohla nic dělat.
Královna byla sice tím spokojena, když ale odcházela, pravila: "Již je čas, aby ses, Liduško, pustila do díla, chceš-li dostat mého syna a být královnou!"
Ten den až do večera a druhý den ráno bylo to zase tak jako ponejprv a podruhé: Liduška si počítače zase ani nevšimla, jen seděla a koukala.
Když již bylo poledne, otevřela královna dveře; a když viděla, že Liduška zase zahálela, rozhněvala se velice a pravila: "Slyšíš Liduško, dnes je to již naposledy! Jestliže zítra nebude nic uděláno, nejenže syna mého nedostaneš, ale dám tě zavřít do tmavého mrakodrápu, kde je jen plno starých švábů a jiné elekrohavěti a nechám tě tam umřít hladem, abys mě více nepodváděla a nezahálela."
Nato se královna zlostně obrátila, bouchla dveřmi a odešla.
Tu bylo teprve Lidušce úzko! Studený pot se jí vyrážel po čele, když si na zítřek pomyslila. Co měla dělat? Nakonfigurovala si tedy síťovku, sedla k počítači a počala brouzdat. Ale práce se jí nedařila. Pozdě litovala, že byla tak líná a ničemu se nepřiučila. Nakonec toho nechala, zhodila wokna a plakala, že by se nad ní kdekterý hardware ustrnul, až do samého večera.
V tom někdo přes ICQ zaklepal; a když se Liduška ohlédla, viděla ve wokně 3 staré ošklivé babice. Jedna měla dolejší pysk tak veliký, že jí dolů nechutně visel, druhá pak měla jeden ukazovák tak široký, že jí celou dlaň zakrýval, a ta třetí, ta měla zase oči tak rozšvidrané, jako by ji cepem mlátil. Když je Liduška spatřila, náramně se jich ulekla a honem od woken uskočila. Ale ty tři babičky se na ni přívětivě usmívaly a kývaly rukama, aby jen je akceptovala a aby se jich nic nebála.
"Dobrý večer, krásná panno," pravily. "Pročpak tak přežalostně pláčeš?"
Liduška si dodala odvahy a řekla plačtivým hlasem: "Ach, jakpak nemám smutná plakat a sobě naříkat, když mám všechen ten web, co ho tu přes monitor vidíte, celý svět virtuální, od východu až k západu, sepříst?" Tu vypravovala babičkám všechno, co se jí přihodilo, i to, že jí královna slíbila, že až všechen ten web spřede, že jí dá svého syna za manžela a že bude královnou. "Ale copak je mi to platné," doložila, "když ho ani do smrti spřísti nemohu."
Babičky se usmívaly a pravily: "Víš-li co, panenko, jestli nám slíbíš, že nás pozveš na svatbu a že nás u stolu vedle sebe posadíš a nebudeš se za nás před hosty stydět, tak ti ten web sepředeme, dřív nežli se naděješ."
"Z celého srdce ráda všechno udělám, co jen chcete," odpověděla Liduška radostně, "jenom se honem do toho dejte."
Tu vlezly ty tři babičky woknem do pokoje, poslaly Lidušku spát a daly se do milého webu. Ta s tím širokým ukazovákem klikala myší, ta s těma rozšvidranýma očima civěla na monitor a ta s tím dlouhým pyskem to koordinovala; i šlo jim to, jak by byly zamlada kojeny přes optický kábl.
A když ráno počalo svítat a Liduška vstala, viděla velikánskou hromadu krásného a užitečného spakovaného materiálu zatříděného v adresářích, až se srdce smálo, a ve webu již takovou díru, že to bylo k neuvěření. Tu daly ty babičky Lidušce spánembohem, přislíbily jí, že navečer zase přijdou, a v tichosti woknem odešly.
V poledne přišla se královna podívat, jestli Liduška zase nezahálela. A když spatřila tu velikánskou historii udělané práce, podivila se velmi, čelo se jí vyjasnilo i pochválila Lidušku za její píli.
Jaxe večer šeřit počalo, stály již babičky zase u wokna a děvče jim s radostí otevřelo. A tak to bylo každou noc: večer přišly a ráno zase odešly; a zatímco Liduška spala, ubývalo webu dostatečně rychleji, nežli se stačil rozrůstat. A pokaždé, když se v poledne královna coby Supervyserin přišla podívat, mnoho-li Liduška zase spřadla, nemohla se dosti vynadivit, kterak hard se rychle plní a věhlas království se šíří skrze chaty i diskusní skupiny. I musila Lidušku velmi chválit za její pilnost, a často říkávala: "Mé zlaté dítě, jaxem ti jen mohla tak křivdit?"
Babice zprogresívnily svoji cyberlibou činnost a web počal míti namále; tu start královna přípravy xvatbě. A s posledními zbloudilými paginami sehnanými co ovečky do complu-ovčince, děkovala Liduška srdečně babičkám, že jí tak pomohly.
A babičky jí pravily: "Jenom nezapomeň, panenko, na to, cos nám slíbila, a uhlídáš, že budeš tomu ráda."
A když již byl všechen web až do poslední subdomény vypředen, bylo již také všechno xvatbě připraveno, a mladý král se těšil ze své mladé, krásné a pilné nevěsty. I pravil: "Žádej ode mne, co chceš, a všechno obdržíš."
Tu si vzpomněla Liduška na ty tři babičky a pravila: "Mám doma tři staré tetičky, jsou sice velice chudé a prosté, ale udělaly mně mnoho dobrého; dovol, abych je pozvala na svatbu."
A mladý král i královna dali k tomu své povolení.
A když přišel den svatební a hosté chtěli sedat za stoly, když tu najednou vrzly dvířka od mechaniky terminálu a milé tetičky se bez rozpaků, inu jako ze starobylého arj, rozpakovaly a vyhrnuly se do pokoje.
Jak je nevěsta spatřila, hned jim běžela vstříc a přivítala je radostně: "Vítám vás, mé milé tetičky, vítám vás! Pojďte a posaďte se tu za stolem vedle mne."
Hosté hleděli jeden na druhého a byli by se rádi dali do hlasitého smíchu, kdyby se nebáli krále; a král i královna začervenali se jako pivoňky, ale nesměli Lidušce nic říci, neb jí k tomu dali své svolení.
Při obědě kladla Liduška sama babičkám vybraná jídla na talíře, nalévala jim dobré pití a pobízela je: "Jezte a pijte, mé milé tetičky, vy jste mně velmi mnoho dobrého udělaly."
A když již bylo po hostině a hosté vstávali od stolů, přistoupil mladý král k té první babičce s těma rozšvidranýma očima a ptal se jí: "Ale prosím vás, milá babičko, od čeho máte tak rozšvidrané oči?"
"Od surfování, panáčku, od surfování."
I šel k té druhé babičce s tím placatým ukazovákem: "Ale řekněte mně milá babičko, od čeho máte tak placatý ukazovák?"
"Od klikání, panáčku, od klikání."
I obrátil se k té třetí babičce s tím dlouhým pyskem, co jí visel až hrůza, a řekl jí: "Ale milá babičko, od čehopak vy máte tak dlouhý, ehm, pysk?"
"Od chatování, panáčku, od chatování," odpověděla babička.
Když to mladý král uslyšel, ulekl se toho náramně; a hned tu nařídil své krásné paní, aby se do smrti více k Internetu neposadila, aby také nepřišla k rozšvidraným očím, placatému ukazováku a ošklivému dlouhému pysku.
Zatím se ty tři babičky ze sálu ztratily, a žádný nevěděl, kam se poděly. (Traduje se, že občas některý chatař, náruživě vyhledávající náctileté kontakty, zničehož nic opustil svou vášeň a s vytřeštěným pohledem mumlal něco o animě, bloudě přitom prsty po klábosnici naprosto bezcílně. - pozn. vypr.) Ale Liduška, kdykoliv si potom na ně vzpomněla, pokaždé jim v duchu žehnala, a také jakživo žádná manželka tak ráda neuposlechla přání svého manžela jako mladá královna.


© Karel Jaromír Erben
conversion © joane fon dg
Doeditováno o Valpuržině noci Milostivého léta Páně 2000