Úvod překladatele: Trocha východní moudrosti, aneb kam vede studium náboženství. Následuje mírně volnější překlad 2 kapitol z 2. svazku trilogie Krišna, sepsaného zřejmě co tradice Jeho Božskou Milostí A. C. Bhaktivedantou Swámím Prabhupádou pro anglické ovečky. Pochybuji, že A. C. zde má něco do činění s Crowleym. Překlad je volnější jen co se týká volby výrazových prostředků a transkripce sanskrtských jmen a názvů, kde jsem si dal zvlášť záležet. Místy se člověk nestačí divit, místy je to zábavné, občas perla moudrosti. Konfrontujte tedy své představy o Krišnovi etc. se skutečností!

 

27. Dostaveníčko Pusy a Aniruddhy

 Schůzka Pusy a Aniruddhy, která zapříčinila velký boj mezi Pánem Krišnou a Pánem Šivou je mysteriózní a zajímavá. Marihuája Parixit byl velmi žádostiv slyšet celou story přímo od Šukadévy Gosvámí, a Šukadéva počala vyprávět: Můj drahý králi, zajisté jsi musel slyšet velké jméno krále Bálima. Byl to velký vyznavač, který rozdal vše co měl na charitu - jmenovitě celý svět - pánu Vamanovi, což byla Višnova inkarnace coby bráhman trpaslík. Král Bálim Marihuája měl 100 synů a nejstarší z nich se jmenoval Banasura.

Banasura byl hero a velký ctitel Mr. Šivy, vždy redy k jeho službám. Díky své velké oddanosti dosáhl vysokého postavení ve společnosti a byl ctěn ve všech ohledech. Byl to vskutku inteligentní liberál, všechny jeho aktivity byly chvályhodné a vždy dodržel co slíbil - co řekl, to platilo. Tehdy vládl městu Šonitapura. Z milosti Pána Šivy měl Banasura 1000 rukou a stal se tak mocným, že dokonce polobohové jako Indra mu sloužili jako poslušní služebníci.

Dlouho před tím, když Pán Šiva tančil na své slavnosti, Banasura ho doprovázel na bubny svýma 1000 rukama. Pán Šiva je dobře znám jako Asútosa, lehce potěšitelný a také je velmi nakloněn všem svým vyznavačům. Je velkým ochráncem lidí, kteří se k němu utíkají a Pán všeho živého v tomto materiálním světě. Byv Banasurou takto potěšen, pravil k němu: „Cokoliv chceš ti dám, neboť jsi mne velmi potěšil.“ Banasura odpověděl: „Můj drahý Pane, rač prosím zůstat v mém městě, abys mne chránil před mými nepřáteli.“

Jednou Banasura přišel vzdát hold Pánovi Šivovi. Dotknul se lotosových nohou Pána Šivy svou helmicí, která zářila jako sluneční glób a vyjádřil svou hlubokou oddanost: „Můj drahý pane, kdokoliv kdo nenaplnil své ambice bude toho schopen, jen co najde útočiště u tvých lotosových nohou, které jsou jako stromy splněných přání, stačí jen utrhnout. Můj drahý Pane, dal jsi mi 1000 rukou, ale já nevím, co si s nimi počít. Prosím o prominutí, ale vypadá to, že je nemohu užít řádně v boji. Nemohu nalézt žádného kompetentního protivníka, s výjimkou tebe, otce všeho materiálního světa. Občas cítím hrozné nutkání v mých pažích a jdu a hledám vhodného válečníka. Bohužel, všichni zdrhají, znajíce mou mimořádnou sílu. Jsem bezradný když nenacházím protivníka a tak alespoň mírním svrbění svých paží v boji s větrnými mlýny a horami. Mnoho hor jsem již takto rozerval na kousky.“

Pán Šiva poznal, že toto požehnání se stalo Banasurovi poněkud obtížným a řekl mu: „Ty rošťáku! Velmi rád bys bojoval, ale protože nemáš s kým, jsi sklíčený. Ačkoliv si myslíš, že v celém světě se ti nemůže kromě mě nikdo postavit, ubezpečuji tě, že nakonec najdeš kompetentní osobu. V té době budou tvé dny u konce a vlajka tvého vítězství už nezavlaje. Tehdy uvidíš svou falešnou prestiž roztříštěnou na kusy!“

Když to Banasura uslyšel, nadmul se pýchou nad svou silou. Byl v dobré náladě při pomyšlení, že jednou snad potká někoho, kdo by měl být schopen ho porazit. Vrátil se tedy v dobré mysli a den za dnem očekával, že se snad konečně objeví schopný bojovník, který by ho mohl srazit. Takový to byl bláznivý démon. Vypadá to, že bláznivé, démonické lidské bytosti, pokud jsou ne nezbytně obdařeny přespříliš materiálními bohatstvím, chtějí to vystavovat na obdiv, a takový bláznivý lidé cítí zadostiučinění když je toto bohatství vyčerpáno. Nevědí, jak vydat svou energii pro správné záležitosti, protože neznají dobrodiní vědomí Krišny. Ve skutečnosti jsou 2 třídy lidí: jednu tvoří vědoucí Krišny, druhou nevědomí. Nevědomí jsou většinou oddaní polobohům, zatímco vědomí uctívají Suprémní Osobnost Božství. Vědomí pojímají jakoukoliv činnost jako službu Pánu. Nevědomí dělají vše z hlediska prospěchu a Banasura je dokonalým příkladem takové osoby. Byl velmi žádostiv užívat svou mimořádnou sílu pro své vlastní zadostiučinění v boji, a když nenašel žádného rivala, zaměřil své mocné ruce proti horám a rozmetal je na kusy. Opakem toho byl Arjuna, který měl také mimořádné schopnosti pro boj, ale vše podřídil Krišnovi.

Banasura měl moc pěknou dceru, která se jmenovala Pusá. Když dosáhla věku pro vdávání, ležela jednoho dne spíc se svými družkami a měla sen. Zdálo se jí, že po jejím boku leží Aniruddha a užila si s ním manželské radosti, ačkoliv nikdy před tím ho ani neviděla ani o něm neslyšela. Probudila se z toho snu s hlasitým výkřikem: „Můj drahý miláčku, kde jsi?“ Když však všude kolem uviděla jen své družky, zastyděla se. Cítralenka, jedna z nich, byla dcerou Banasurova premiéra. A protože byly s Pusou intimní kamarádky, zeptala se jí s velkou zvědavostí: „Má drahá nádherná princezno, jak to přijde? Nejsi vdaná za žádného mladého muže, ani jsi nikdy žádného neviděla; tvé zvolání mě překvapuje. Koho hledáš? Kdo je pro tebe ten vhodný partner?“

Pusá odpověděla: „Má drahá přítelkyně, ve svém snu jsem viděla pěkného mladého muže, který byl velmi, velmi krásný. Měl snědou pleť, oči jako lotosové okvětní lístky a byl oblečen do žluté róby. Měl dlouhé paže a jeho tělesné rysy by nenechaly v klidu žádnou dívku. Jsem pyšná že mohu říct, že mne líbal a já shledala jeho nektar velmi lahodným. Sorry, ale musím se přiznat, že jakmile zmizel propadla jsem se do propasti zklamání. Má drahá přítelkyně, musím najít toho báječného mladého muže, pána mého srdce.“

Když to Cítralenka uslyšela, odpověděla: „Chápu tvou bolestnou ztrátu a ujišťuji tě, že pokud je tento chlapec v jednom ze 3 světů - horním, středním nebo dolním - najdu ho pro tvé upokojení. Jestliže ho dokážeš na základě svého snu identifikovat, přinesu klid tvé mysli. Nakreslím několik obrázků, aby ses na ně mohla podívat, a hned jakmile v nich poznáš svého manžela, dej mi vědět. Nezáleží na tom, kde se bude nacházet; ovládám umění, jak ho sem dopravit. Jak budeš vědět který to je, okamžitě to zařídím.

A Cítralenka začala malovat portréty polobohů obývajících vyšší planetární systém, potom obrázky Gandlarvů, Siddhů, Caranasů, Pannagasů, Daityů, Vidyadharů, Yaxů a také lidí. (Védská literatura potvrzuje, že na každé planetě žijí různé entity. Z tohoto důvodu je tedy bláhové tvrdit, že živoucí bytosti jsou jenom na zemi.) Cítralenka namalovala soustu obrázků. Mezi těmi lidskými byla dynastie Vršnů, Krišnův otec Vasudéva, jeho děd Surasena, Šrí Balaráma a mnoho dalších. Když Pusá uviděla obrázek Pradyumny, téměř se zarděla a když uviděla obrázek Aniruddhy padl na ni takový ostych, že se hned sklonila hlavu a zahihňala se. „To je ten muž, co mi vzal srdce,“ řekla Cítralence.

Cítralenka byla velký mystik a jogín, a ačkoliv ani jedna z nich do té doby neslyšela Aniruddhovo jméno natož aby ho viděla, hned věděla že to je Aniruddha, Krišnův vnuk. Té samé noci vyrazila skrze vnější prostor a za chvilku už se snášela nad Dvorakou, Krišnovým chráněným městem. Vnikla do paláci a nalezla Aniruddhu spícího v ložnici na opulentní betli. Cítralenka svou mystickou silou Aniruddhu uchopila, a aniž by ho probudila přemístila ho do Šonitapury, takže Pusá mohla brzy spočinout pohledem na svém vytouženém manželovi. Pusá okamžitě rozkvetla štěstím a počala užívat radostí přítomnosti Aniruddhy s velkou spokojeností.

Palác, ve kterém Pusá a Cítralenka žily byl velmi dobře opevněn, takže bylo pro každého muže nemožné dovnitř vniknout či jen nakouknout. Pusá a Aniruddha si spolu v paláci užívali a jejich láska rostla den po dni nade všechny meze. Pusá obšťastňovala Aniruddhu drahocennými rouchy, květinami, věnci, voňavkami a kadidly. Na nočním stolku kromě jiného bylo mléko, šerbet a další věci ke žvýkání či polykání. Nad to vše ho zahrnovala sladkými slovy a přeochotnou obsluhou. Pusá Aniruddhu uctívala jako by byl sama Suprémní Osobnost Božství. Její excelentní služba umožnila Aniruddhovi zapomenout na vše ostatní a věnovat jí pozornost a lásku bez jakéhokoliv narušování. V takové atmosféře lásky a služby Aniruddha zapomněl prakticky sám na sebe a nebyl vůbec schopen říct, před jakou dobou opustil svůj skutečný domov.

Ale jak šel čas, Pusá začala vykazovat jisté tělesné symptomy, ze kterých je jasné, že musela souložit s nějakým mužem. Symptom byl natolik vyčnívají, že jej nebylo možno dále jakkoliv skrývat. Pusá byla vždy radostná ve spojení s Aniruddhou, bohužel však netušila kam to vede. Správci a strážcům bylo hned jasné, že musela mít něco s mužem a bez čekání na další vývoj o všem informovali svého pána Banasuru. Ve védské kultuře spojení neprovdané dívky s mužem vrhá na její rodinu tu největší hanbu a tak byl Banasura opatrně informován, že Pusá vykazuje symptomy tohoto neštěstí. Služebníci informovali svého pána, že nic nezanedbali, že byli celou dobu ve dne v noci ve střehu, aby se snad do paláce nedostal   nějaký mladý muž. Byli tak na stráži, že dokonce ani nikdo nemohl nahlédnout dovnitř co se děje a jsou proto velmi překvapeni, že Pusá byla poskvrněna. A protože nevystopovali vůbec nic, předkládají celou záležitost svému pánu.

Banasura byl šokován zjištěním, že jeho dcera Pusá už není panna. Spadlo to na něj jako Damoklův meč a on bez prodlevy vyrazil k paláci, kde Pusá žila. Tam uviděl, kterak Pusá a Aniruddha sedí spolu a baví se. Náramně jim to spolu slušelo, protože Aniruddha byl synem Pradyumny, což byl Kupidon sám. Banasura viděl svou dceru a Aniruddhu jako příhodnou partii, avšak s ohledem na prestiž rodiny, tohle nemínil dopustit. Banasura nepochopil, kdo mladík ve skutečnosti je. Ocenil ale fakt, že si Pusá ve 3 světech nemohla vybrat lépe. Aniruddhova pleť byla jasná a snědá. Byl oblečen ve žluté říze a měl oči jako okvětní lístky lotosu. Měl dlouhé ruce a krásné kudrnaté namodralé vlasy. Zářivé paprsky z jeho třpytivých náušnic a nádherný úsměv jeho rtů byl velmi úchvatný a poutavý. Nicméně Banasura byl velmi nasraný.

Když ho Banasura uviděl, Aniruddha si zrovna hrál s Pusou. Byl skvěle oblečen a Pusá ho ověnčila nádhernýma květinama. Červený prášek z kuňkumy, kterým měla Pusá ozdobená prsa byl tu i onde rozmazaný na jeho girlandách a usvědčoval je z objetí. Banasura byl velmi zaražen tím, že dokonce i v jeho přítomnosti, zůstal Aniruddha klidně seděl vedle Pusy. Nicméně Aniruddhovi bylo jasné, že jeho latentní tchán zrovna moc nadšený není a že má s sebou v paláci mraky vojáků.

Protože neměl k dispozici nic jiného, popadl Aniruddha velkou železnou tyč a postavil se Banasurovi i jeho vojsku. Pevně zaujal střeh s jasnou vyhrůžkou, že jestli bude napaden má v plánu touhle tyčí všechny sejmout. Banasura i jeho kumpánie viděli, že ten mladík stojí před nimi jako superintendant smrti. Na Banasurův pokyn se na něj vrhli ze všech stran v pokusu chytit ho a zavřít. Aniruddha je mlátil svým prutem po hlavách a zpřerážel jim ruce a nohy a stehna jednomu po druhém. Pomlátil je stejně jako vůdce válečných jestřábů pobíjí štěkající psy. Aniruddha byl schopen uniknout z paláce.

Banasura se však vyznal ve válečnickém umění, a z milosti Pána Šivy věděl jak uvěznit své nepřátel pomocí nagapasi, hadí smyčky, a tak ho ulovil. Když se Pusá dozvěděla že její otec uvěznil Aniruddhu přemohl ji smutek a zmatek. Slzy začaly zaplavovat její oči, ztratila nad sebou kontrolu a začala plakat velice hlasitě.

Takto končí 27. kapitola „Dostaveníčko Pusy a Aniruddhy“ 2. svazku trilogie Krišna od Bhaktivedanty.

 

28.  Pán Krišna bojuje s Banasurou

Když prošly 4 měsíce období dešťů a Aniruddha se stále nevrátil domů, začali být členové rodiny Yedi znepokojeni. Nemohli pochopit, kam se poděl. Naštěstí se jednoho dne objevil velký mudrc Nérada a záležitost objasnil. Vysvětlil, jak byl Aniruddha dopraven do Šonitapury, hlavního města Banasurovy říše, a jak ho Banasura uvěznil pomocí nagapasi, ačkoliv Aniruddha pobil jeho armádu. Nérada neskrblil detaily. A tak členové dynastie Yedi, všichni oddaní ctitelé Krišny, začali připravovat úder na Šonitapuru. Téměř všichni vůdcové rodiny, jako Pradyumna, Satyaki, Gada, Samba, Sárana, Nanda, Úpanda a Bhadra postavili každý 18 válečných divizí a sešikovali je do falangy. Vyrazili na Šonitapuru a oblehli ji vojáky, válečnými slony, koňmi a charioty.

Banasura slyšel jak vojáci dynastie Yedi berou město útokem, boří zdi, vyrážejí brány a plení vůkolní zahrady. Rozzlobil se převelice a okamžitě povolal své vojsko, rovnocenné nepřátelům. Pán Šiva projevil Banasurovi laskavost a osobně se ujal postu vrchního velitele ozbrojených sil, asistovali mu jeho hrdinní synové Karttikeya a Ganapátí. Sedíc na svém oblíbeném býkovi Nandišvárovi vedl Pán Šiva bojovníky proti Pánovi Krišnovi a Balarámovi. Můžeme si snadno představit zuřivost tohoto boje - Pán Šiva na jedné straně se svými udatnými syny proti Pánovi Krišnovi, Suprémní Osobnosti Božství a jeho staršímu bratrovi, Šrí Balarámovi. Boj byl tak lítý, že ti co ho zahlédli byli udeřeni podivem, vlasy se jim zježily a naskákala jim husí kůže. Pán Šiva byl zaměstnán bojem přímo s Pánem Krišnou, Pradyumna s Karttikeyou, Balaráma s Banasurovým velitelem Kupakarnou. Samba, Krišnův syn bojoval se synem Banasury a Banasura bojoval s vrchním velitelem dynastie Yedi Satyakou.

Zprávy z bitevního pole se rozlétli universem. Polobohové, jako Pán Brahma z vyššího planetárního systému, s velkými mudrci a světci jako Siddhové, Caranové a Gandlarvové, všichni byli zvědaví a chtěli vidět řež mezi Pánem Šivou a Pánem Krišnou a jejich pobočníky. Nasedli tedy do svých létacích strojů a letěli omrknout frontu.  Pán Šiva je zván bruthál-lethál a asistuje mu mnoho typů mocných duchů a obyvatel inferna jako: bruthálové, pretassové, pramathasové, guhyakasové, dákiní, picasasové, kusmandy, vetéry, vínákasové a brahma-rákšasové. (Ze všech druhů démonů jsou brahma-rákšasové ti nejmocnější.)

Suprémní Osobnost Božství Šrí Krišna snadno všechny tyto duchy rozprášil svým slavným lukem Štrnghanou. Načež Pán Šiva odpálil na Suprémní Osobnost Božství celou svou artilérii vybraných zbraní. Pán Šrí Krišna bez problémů všechny zbraně zneškodnil svými protizbraněmi. Kontroval brahmastrou, což je taková atomovka, proti brahmastře a bombu vzdušnou zlikvidoval bombou zemní. Když Pán Šiva odpálil zbraň způsobující hurikán na bojišti, Krišna zkrátka nasadil element opačný a hurikán jaxepatří uzemnil. Podobně, když Šiva nasadil zápalné bomby, Krišna uklidnil situaci menší potopou. Nakonec, když Šiva vypálil svou osobní zbraň pošukpata-sakru, Krišna bez meškání nasadil nerojana-sakru. Šivu souboj s Krišnou náramně podráždil. Krišna využil chvíle a odpálil svou zívací zbraň. Účinky této zbraně vzbuzují u protivníka únavu, zastavení boje a zívání. Po chvilce byl Pán Šiva tak unavený, že se mu nechtělo pokračovat v boji a zíval. /Kurva, já bych se moc nesmál. Něco na tom Krišnovi je. Právě sem musel zívnout. Pozn. překl./ Krišna se mohl přestat věnovat Šivovi a obrátil svou pozornost na Banasuru a začal pobíjet jeho osobní stráž meči a holemi. Mezi tím Krišnův syn Pradyumna bojoval divoce s Karttikeyou. Karttikeya byl raněn a hojně krvácel. V tomto stavu se vykašlal na další boj a odletěl z bitevního pole na svém pávovi. Pán Balaráma sejmul Banasurova velitele Kundhandu kyjem. Také velitel Kupakarna ležel na bojišti fatálně zraněn. Banasurovi vojáci jsouce bez velení byly rozprášeni. Když Banasura viděl, je jeho vojáci a velitelé jsou pobíjeni, jeho vztek jen vzrostl. Považoval za moudré zanechat boje se Satyakou, Krišnovým vrchním velitelem, a místo toho atakovat přímo Krišnu. Nyní měl příležitost použít svých 1000 paží a valil se na Krišnu vystřelujíc současně z 500 luků mračno 2000 šípů. Ovšem takový blázen se nikdy nemůže měřit s Krišnovou silou. Krišna ihned bez problémů zlámal všechny jeho luky a jeho postup zarazil tím, že zničil válečné oře táhnoucí jeho chariot. Pak roztřískal na třísky i chariot. Nakonec udeřil svým palcátem Punčajámou.

Ale byla tu polobohyně Kotéra uctívaná Banasurou, a jejich vztah byl jako matky a syna. Matku Kotéru rozhodilo, že Banasurův život je v nebezpečí a zjevila se na scéně. Nahá a s rozpuštěnými vlasy se objevila před Krišnou. Krišna neměl rád pohled na nahou ženu a odvrátil tvář. /Pozn. překl.: Krišna měl 16 108 zákonitých manželek, s každou měl 10 synů a ňáké céry. V tomto náboženství neexistuje sex mimo manželství a i v něm, jen za účelem zplození potomků. Krišna i krišnovci se tím řídí dodnes. Krišna, Suprémní Osobnost Božství, aby žádnou z nich nezkrátil, se ne bilokoval, ale min. 16 108-lokoval a s každou v jiném paláci byl řádným manželem.../ Banasura se chopil šance a práskl do bot. Všechny jeho luky byly zlomené, chariot napadrť i s vozatajem a tak mu nezbývalo než se vrátit do city. V bitvě ztratil vše.

Spojenci Pána Šivy, hobgoblinkové a démoni  bruthálové, pretassové a xatríjové měli dost Krišnových šípů a také vzali kramle. Pán Šiva se uchýlil ke svému poslednímu trumfu. Odpálil svoji nejsmrtelnější zbraň, známou jako Šivazmára, která ničí vše nesmírným teplem. Jak je prorokováno, na konci tohoto stvoření bude slunce žhnout 12x více. Tato 12x větší teplota se nazývá Šivazmára. Personifikace Šivazmáry měla 3 hlavy a 3 nohy a jaxe blížila k Krišnovi obracela vše na popel.  Byla tak mocná, že metala žár na všechny strany, ale jaxi Krišna vtipně povšiml, jeho směrem si dávala záležet víc.

Ale jako existuje zbraň Šivazmára, existuje také zbraň Nalédzmára. Nalédzmára produkuje nesmírnou kosu. Nesmírnému teplu se dá někdy trochu čelit, ale nesmírná zima přivádí ke kolapsu vše. Většinou ji zažívají lidé v okamžiku smrti. V okamžiku smrti nejdřív klesne teplota na 107 stupňů, celé tělo zkolabuje a je jak led. Adeqátním protiúderem na žhnoucí teplo Šivazmáry je jen Nalédzmára.

Tagže dyž Krišna postřeh Šivazmáru nezbývalo mu nic jiného, než vypálit Nalédzmáru. Pán Šrí Krišna je sám původ Nalédu a driver Nalédzmáry. Když byla Nalédzmára vypuštěna, vypukla velká bitva mezi dvěma zmárama. Když extrémní teplo narazí na extrémní chlad, je přirozené že se začne ochlazovat, a to je to co se stalo mezi Šivazmárou a Nalédzmárou. Teplota Šivazmáry začala postupně klesat a Šivazmára začala volat o pomoc k Šivovi, ale Pán Šiva nemohl dělat nic v přítomnosti Nalédzmáry. Bez pomoci od Šivy, Šivazmáře došlo,  že není jiná možnost záchrany než podřízení se Nalédovi, samotnému Pánu Krišnovi. Pán Šiva, největší z polobohů nemohl pomoci a taxe se Šivazmára definitivně vzdala Krišnovi, sklonila se před ním s prosbou, jen ať se Pán uklidní a poskytne záchranu.

 

Tato skutečnost boje mezi ultimatívními zbraněmi Pánů Šivy a Krišny dokazuje, že jestliže dá Krišna někomu ochranu, nikdo ho nemůže zabít. Pokud ji nedá, nikdo ho nemůže zachránit. Pán Šiva je zván Mahadéva, největší ze všech polobohů, ačkoliv někdy je za největšího poloboha považován Brahma, protože tvoří, zatímco Šiva jeho stvoření ničí. Nicméně oba dva mohou konat jen ve svém ranku. Brahma tvoří, Šiva ničí, ale ani jeden  z nich není schopen udržovat. Avšak Pán Višnu nejen že udržuje, ale i tvoří a ničí. Přesněji, stvoření není působeno Brahmou, protože Brahma sám je stvořen Višnou. Pán Šiva je stvořen nebo zrozen Brahmou. Tak Šivazmára pochopila, že mimo Krišny neboli Naléda jí nikdo pomoci nemůže. Tedy správně vzala své útočiště u Pána Krišny a se sepjatýma rukama se začala takto modlit:

„Můj drahý Pane, skládám ti uctivý hold neboť tvá síla jest neomezená. Nikdo nemůže překonat tvou moc a proto jsi Pánem všech. Lidé si většinou myslí, že Šiva je nejmocnějším Pánem tohoto materiálního světa, ale on není všemocný; ty jsi všemocný. To je skutečnost. Ty jsi původní vědomí a poznání. Bez vědomí a poznání nemůže být nic mocného. Materiální věc může být velmi mocná, ale bez vědomí a poznání není schopna jednat. Materiální stroj může být gigantický a podivuhodný, ale bez řízení někoho vědoucího a s poznáním je k ničemu. Můj Pane, ty ji úplné poznání a není v tobě ani trocha materialismu. Pán Šiva je možná mocný polobůh, protože má zvláštní sílu ke zničení celého stvoření a podobně Pán Brahma je zřejmě velmi mocný, protože může celé universum stvořit, ale ve skutečnosti ani Šiva ani Brahma  nejsou původci kosmické manifestace. Ty jsi Absolutní pravda, Suprémní Brahman, Ty jsi původní příčina. Původní příčinou kosmické manifestace není neosobní záření Brahmana. Toto neosobní Brahmanovo záření sídlí v tobě. Jak potvrzuje Bhagavadgíta, příčinou neosobního Brahmana je Pán Krišna. Toto Brahmanovo vyzařování je jako sluneční svit emanující ze slunečního glóbu. Tedy neosobní Brahman není ultimatívní příčinou. Ultimatívní příčinou všeho je věčná formy Krišny. Všechny materiální akce i reakce mají své místo v neosobním Brahmanovi; ale v osobním Brahmanovi, věčné formě Krišny, není žádná akce ani reakce. Můj Pane, tvé tělo je tedy úplně naplněné mírem, plné blaženosti a postrádá materiální kontaminaci.

V materiálním těle jsou akce a reakce 3 módů materiální přirozenosti. Čas je nejdůležitější a je nad ostatními, protože materiální manifestace je působením narušována. Tak tedy přírodní jev přichází do existence jakmile počnou být viditelné jeho plodné aktivity. Výsledkem těchto aktivit je, že živá entita pojme formu. Potřebuje zvláštní typ přirozenosti, který je zaobalen v jemném těle. Hrubé tělo je zformované vzduchem života, egem, 10 smyslovými orgány, myslí a 5 hrubými elementy. Tyto pak vytvoří typ těla, které potom se stane kořenem nebo příčinou různých jiných těl, která jsou osvojována jedno po druhém převtělováním duší. Všechny tyto fenomenální manifestace jsou kombinačními akcemi tvojí materiální energie. Nedotčen akcemi ani reakcemi rozličných elementů jsi příčinou této externí energie, a protože jsi transcendentní k těmto tlakům materiální energie jsi suprémní klid. Jsi zcela svobodný od materiálního poskvrnění. Já proto hledám útočiště u tvých lotosových nohou a vzdávám se všech ostatních.

Můj milovaný Pane, tvé zjevení jako syna Vasudévy do role lidské bytosti je jen jedna z kratochvílí tvé dokonalé svobody. Zjevuješ se v mnoha inkarnacích pro dobro svých vyznavačů a porážku těch, co tě nectí. Těmito inkarnacemi naplňuješ svůj příslib daný v Bhagavadgítě, že se zjevíš ihned v případě nesrovnalostí v systému života. Když se vyskytne rušení způsobené nespořádanými silami objevíš se s pomocí  své vnitřní moci. Tvým hlavním posláním je ochraňovat a udržovat polobohy a duchovní osoby a udržovat standart materiálních zákonů a řádu. Současně s udržováním tohoto zákona a řádu, tvá síla namířená proti ničemným démonům je zcela přiměřená. Toto není tvoje první inkarnace; je nutno pochopit, že jsi se inkarnoval již mnoho a mnohokrát.

Můj drahý Pane, prosím a přiznávám, že jsem velice okleštěna tvou Nalédzmárou, co jsi na mě pustil. Je zajisté velmi cool, a zároveň velice nebezpečná a nesnesitelná pro nás všechny. Můj milovaný Pane, jakmile jeden zapomene na Krišnovo vědomí, sveden okouzlením materiálních žádostí a nevědomostí od ultimatívní ochrany tvých lotosových nohou, ten kdo přijal toto materiální tělo, stává se obětí 3 mizérií materiální podstaty. Ten kdo se ti nepodřídí, bude trpět věčně.“

Pán Krišna doposlechl Šivazmáru a pravil: „I ty jeden trojhlavče, jsem tvými výroky potěšen. Buď si jist, že tvým útrapám s Nalédzmárou je konec. Nejen že jsi nyní osvobozena od strachu z Nalédzmáry, ale kdokoliv v budoucnosti kdo si rozpomene na tento boj mezi Šivazmárou a Nalédzmárou bude také osvobozen ode všeho strachu.“ Když si Šivazmára vyslechla Suprémní Osobnost Božství, vzdala pokorně hold jeho lotosovým nohám a vzdálila se.

Mezitím se Banasura tak či onak zvetil z neočekávaného vývoje a s novou energií se opět vrhl do boje. Objevil se před Pánem Krišnou, který seděl ve svém chariotu, a v každé ze svých 1000 ruk držel jinou zbraň. Byl velmi rozrušený. Jako přívaly deště zaútočil svými zbraněmi na tělo Pána Krišny. Když Krišna uviděl různé Banasurovi zbraně, valící se na něho jak voda z cedníku, popadl svůj ostře nabroušený disk Sekastínu a začal mu odsekávat jednu ruku za druhou, podobně jako když zahradník trimuje křoví ostrými nůžkami. Když Pán Šiva uviděl, že jeho ctiteli Banasurovi hrozí záhuba i v jeho přítomnosti, vrátila se mu soudnost a osobně se dostavil před Pána Krišnu by ho zpacifikoval.

Pán Šiva řekl: „Můj drahý Pane, ty jsi ten koho uctívají védské hymny. Ten kdo tě nezná, považuje neosobní brahmayoti za Suprémní Ultimatívní Pravdu, aniž by tušil že ty existuješ za svou spirituelní září ve svém věčném příbytku. Proto jsi můj drahý Pane zván Parabrahman. Toto slovo je užíváno v Bhagavadgítě k označení tebe. Svatí, kteří úplně očistili svá srdce od materiální poskvrny, si mohou uvědomit tvou transcendentální formu, ačkoliv jsi všepronikající jako obloha, nedotčen materiálnem. Tohoto mohou dosáhnout jen oddaní ctitelé, nikdo jiný. V neosobní koncepci tvé suprémní existence, obloha je jako tvůj pupek, oheň jsou tvá ústa a voda je tvé semeno. Nebeské planety jsou tvá hlava, všechny směry jsou tvé uši, planeta Urvi je tvýma nebeskýma nohama, měsíc je tvá mysl, slunce je tvé oko. Co se mne týká, funguju jako tvé ego. Oceán je tvé břicho a král nebes Indra je tvou paží. Stromy a rostliny jsou chlupy tvého těla, oblaka jsou vlasy tvé hlavy a Pán Brahma je tvou inteligencí. Všichni velcí předkové známí jako Prafotrátis jsou tvými symbolickými reprezentanty. A víra je tvé srdce. Neosobní rysy tvého suprémního těla jsou koncipovány takto, ale ty jsi ultimatívně Suprémní Osobnost. Jsi připodobňován k počátečnímu ohni a tvým rozšířením je světlo a teplo.“

A Pán Šiva pokračoval. „Můj drahý Pane, ač jsi manifestován univerzálně a různé části Universa jsou různými částmi tvého těla, tvá nevyčíslitelná potence ti umožňuje být simultánně lokalizován i univerzálně rozprostřen. V Brahma-samhitě je také tvrzení, že ačkoliv zůstáváš věčně ve svém příbytku Gorodok Vrndávana, jsi nicméně přítomen všude. Jak psáno v Bhagavadgítě, objevuješ se abys chránil své stoupence, což je sqělá fortuna pro celé Universum. Různí polobohové jsou určeni pro vykonávání různých afér jen tvou milostí. Tak tedy i vrchní systém 7 planet je taktéž udržován tvou milostí. Na konci tohoto stvoření, všechny manifestace tvé energie, ať už jsou ve tvaru polobohů, lidských bytostí nebo zvířat, se navrátí do tebe a všechny blízké i vzdálené příčiny kosmické manifestace spočinou v tobě bez rozlišujících rysů existence. Ultimatívně vzato, není tu možnost rozdílnosti mezi tebou a něčím jiným na úrovni ti rovné nebo nižší. Jsi zároveň jak příčinou kosmické manifestace, tak jejími ingrediencemi. Ty jsi Suprémní Celost, jeden a není druhý. Manifestace fenoménů má 3 úrovně: vědomou, polovědomou ve snění a nevědomou, ale Vaše Lordstvo je všechny transcenduje. Existuješ tedy ve čtvrtém rozměru a tvé objevení se či zmizení závisí jenom na tvé vůli. Jsi suprémní příčinou všeho, ale pro tebe samého tu příčiny není. Ty sám zapříčiňuješ své objevení se i zmizení. Můj Pane, bez ohledu na svou transcendentální pozici se objevuješ v různých inkarnacích, jako ryba, želva, kanec, Nrsimha, Kešava a dalších, abys ukázal svých 6 plností a rozhlásil své transcendentální vlastnosti svým osobním zjevením. Svým vnitřním potenciálem se zjevuješ v různých inkarnacích Višnua a svým vnějším potenciálem se objevuješ ve světě fenoménů.

Mračný den se jeví běžným lidským očím jako zakrytí slunce. Ve skutečnosti však mraky tvaruje sluneční svit a i kdyby dokonce celé nebe bylo zatažené, slunce se to ve vůbec nedotýká. Podobně poněkud méně inteligentní třída lidí tvrdí, že není Boha, ale jakmile manifestace různých živoucích entit je viditelná, osvícené osoby zří tebe přítomného v každém atomu prostřednictvím tvých externích a marginálních energií. Tvé nekonečně mocné aktivity jsou zakoušeny těmi nejosvícenějšími ctiteli, ale ti co jsou zmateni kouzlem tvých externích energií se počnou identifikovat s tímto materiálním světem a začnou být přitahováni společností, přátelstvím a láskou. Takto objímají trojnásobnou mizérii materiální existence a upadají do duality bolesti a radosti. Někdy se v tomto oceánu utopí a někdy z toho vybřednou.

Můj drahý Pane, jen tvým milosrdenstvím a milostí může živoucí entita dosíci lidské formy života, což je šance vypadnout z mizerných podmínek materiální existence. Avšak bohužel, osoba byť v lidském těle, která si nepodřídí smysly je unášena pryč vlnami smyslových  potěšení. Takový nemůže vzít útočiště u  tvých lotosových nohou a tak se zasnoubit tobě službou oddanosti. Život takové osoby je velmi nešťastný a každý kdo žije takový život temnoty, dozajista klame sám sebe a ostatní. Tak tedy lidská společnost bez vědomí Krišny je společnost podváděných podvodníků.

Můj Pane, ty jsi vskutku nejdražší Superduše všech živých entit a suprémní kontrolór všeho. Lidské bytí je vždy pod vlivem iluzí a bojí se ultimatívní smrti. Člověk přitahovaný smyslovými rozkošemi dobrovolně akceptuje mizérii materielní existence a putuje za bludičkami různých radostí. Zajisté je takto největším bláznem, neboť pije jed a zavrhuje nektar. Můj drahý Pane, všichni polobohové včetně mne a Pána Brahmy, stejně tak jako velcí světci a mudrci, kteří očistili svá srdce od tohoto materiálního nánosu, a vzali díky tvé nejvyšší milostí útočiště u tvých lotosových nohou. Všichni se utíkáme k tobě, protože tě uznáváme jako Suprémního Pána a nejdražší život a duši nás všech. Ty jsi původní příčina veškeré kosmické manifestace, suprémní udržovatel a ty jsi také příčina závěrečného rozložení. Jsi roven všemu, nejmírumilovnější suprémní přítel čehokoli živého. Jsi hoden nejvyššího uctívání od nás každého. Můj drahý Pane, nechť jsme vždy oddáni transcendentní lásce ve službě tobě tak, abychom dosáhli osvobození z této materiální spleti.

A nakonec, můj Pane, bych tě rád informoval, že tento Banasura je mi velmi drahý. Učinil pro mne velmi cenné služby a proto bych ho rád viděl vždy šťastného. Kdysi mne velmi potěšil a já jsem se mu zavázal slibem bezpečnosti. Žádám tě, můj Pane, aby jako jsi byl kdysi velmi potěšen jeho předky králem Prakládou a Bálim Marihuájou, milostivě shlédl i na něj.“

Po vyslechnutí Šivovic velebení, Pán Krišna ho také otituloval jako Pána a pravil: „Můj drahý Pane Šivo, přijímám tvá tvrzení i tvé přání ohledně Banasury. Vím, že Banasura je synem Bálima Marihuáji a kvůli svému slibu ho tedy nemohu zabít. Dal jsem slib králi Prakládovi, že žádného démona který by se kdy vyskytnul v jeho famílii nezabiju. Tak mu tedy jenom odsekám jeho přebytečné pracky, aby si moc nemyslel. Qanta vojáků které si udržoval byly břemenem pro tuto zemi, taxem je pobil, abych jí odlehčil. Nechám mu tady ty poslední 4 ruky a zůstane nesmrtelným, aniž by se ho dotýkala materiální bolest či radost. Vím, že je to jeden z nejoddanějších ctitelů vašeho lordstva a tak můžete být ubezpečeni, že od teďka již nemusíte mít strach z ničeho.“

S tímto požehnáním od Pána Krišny, Banasura předstoupil a vysekl mu hlubokou poklonu, hlavou až k zemi. Pak nechal ihned přivézt v nádherném chariotu Aniruddhu i se svou dcerou Pusou, přímo před Pána Krišnu. /Pokud to nějaký udatný čtenář přečte celkem poctivě až sem, má můj obdiv a může se přihlásit o mimořádný bónus. Překladatel./ Ten byl co jejich kmotr a materiálním bohatstvím je zahrnul Pán Šiva. A tak s jednou divizí vojáků jako předvojem vyrazili do Dvoraky. Mezitím se obyvatelům Dvoraky donesla zpráva, že Pán Krišna se navrací s Aniruddhou i Pusou, a s velkou okázalostí ověnčili každý roh i kout města věnci a girlandami. Všechny bulváry a křižovatky byly s velkou péčí zameteny a pokropeny santálovou vodou. Všichni obyvatelé spolu se svými známými a příbuznými přivítali Pána Krišnu s velkou pompou a jásotem. Vibrace bubnů, chrastítek a klaksonů vítajících Pána byly jak za soudného dne. Takto tedy Suprémní Osobnost Božství Krišna vstoupil do svého hlavního města Dvoraky.

Šukadéva Gosvámí ujistila krále Parixita, že vyprávění o boji mezi Pánem Šivou a Pánem Krišnou není zdaleka tak neblahé, jako o jiných bojích. Naopak, pokud si někdo vzpomene na tento boj a zaraduje se z vítězství Pána Krišny, nepozná porážku za celý svůj život.

Tato epizoda o boji Banasury s Krišnou a jeho zachránění přispěním Pána Šivy je potvrzením Bhagavadgíty: ctitelé polobohů nemohou dosáhnout ničeho bez schválení nejvyšším Pánem Krišnou. V tomto příběhu shledáváme, že ačkoliv Banasura byl velkým ctitelem Pána Šivy, když mu hrozila smrt prostřednictvím Krišny, Šiva ho nebyl schopen zachránit. Ale Šiva apeloval na Krišnu, aby ušetřil jeho stoupence, a ten byl Krišnou omilostněn. Taková je pozice Pána Krišny. Přesné slovní spojení v Bhagavadgítě je: mayaiva vihitán hi tán. Tím je míněno, že bez schválení Suprémního Pána, žádný polobůh nemůže udělit požehnání svému uctívači.

Takto končí 28. kapitola „Pán Krišna bojuje s Banasurou“ 2. svazku trilogie Krišna od Bhaktivedanty.

 

Translation ©  ttchnk MMII

Main Page